Ludisia A. Rich. 1825

autor: © Pavel Heger

Ludisia je monotypický rod. Jediným druhem je v barvě a tvaru listů poměrně variabilní Ludisia discolor. Roste terestricky a lithofyticky v jihovýchodní Asii a Číně. Má silné, dužnaté, článkovitě dělené poléhavé stonky s vějířem listů. Ty jsou oválné, na koncích většinou zašpičatělé a sametové. Nabývají celé škály barev od tmavě fialovo-hnědé po světle zelenou s měděně červenou, zlatou a někdy až čistě bílou, více či méně větvenou žilnatinou. Ze středu listové růžice vyrůstá od podzimu do jara vzpřímený květní stvol nesoucí přibližně 2 desítky malých, bílých a voňavých květů se žlutým středem. Ve sbírkách je pro svoji nenáročnost velmi rozšířena.

Světlo - ludisia nesnáší přímé sluneční světlo. Přímé slunce může její sametové listy a dužnaté stonky velmi lehce popálit. Vyhovuje jí stinné stanoviště. Čím méně světla má, tím jsou její listy více do zelena a naopak se svyšující se intenzitou listy tmavnou.

Teploty - Jedná se vyloženě teplomilný druh. Pokojové teploty v bytě proto snáší bez problémů.

Zálivka - Vyžaduje stále mírně vlhký substrát. V době vegetace lze občas přinojit slabší dávkou běžně dostupného hnojiva.

Substrát, přesazování a množení Ludisii vyhovuje jemný substrát pro terestrity, který lze připravit například ze směsi rašeliny, drobných kousků kůry nebo cocochipsů, kuliček polystyrenu případně s přídavkem rašeliníku, keramzitu a perlitu vše v přibližně vyrovnaných poměrech. Vzhledem k povaze růstu jí vyhovují široké, spíše mělké plastové či keramické misky s větším množstvím otvorů pro odtok zálivkové vody. Poměrně rychle se sama vegetativně množí větvením poléhavého stonku. Přesazujeme v případě, že je již pěstební nádoba zaplněna, došlo k rozkladu použitého substrátu nebo k jeho zasolení v důsledku používání tvrdé zálivkové vody.