Pleione D. Don 1825

autor: © Pavel Heger
Okolo 20 terestrických druhů rodu Pleione lze v přírodě nalézt v horských či podhorských oblastech Číny, Tibetu, Indie, Barmy a Thajska. Jejich převážně horský původ je příčinou nezbytného období klidu. Plejonky vytvářejí pevné, dužnaté, široce kónické či kulovité pahlízy nesoucí 1 nebo 2 na zimu opadávající, podlouhle eliptické, měkké, podélně žilnaté listy. U chladnomilných druhů vyrůstají květy na jaře (P. limprichtii, P. formosana), u teplomilnějších druhů (P. maculata, P. praecox) pak na podzim po opadu listů, vždy z báze vyzrálé pahlízy.

Teplota – V létě nejlépe rostou v teplotách do 25°C (několika denní teploty přes 30°C tolerují bez problémů). V zimě, období klidu, potřebují sucho při teplotách mírně nad nulou (1°C až 5°C). Není-li k dispozici místnost s touto teplotou (sklep, garáž..), lze rostliny či samotné pahlízy bez susbstrátu umístit v ledničce. Snad jedinou výjimkou je P. limprichtii, kterou lze při dodržení několika podmínek pěstovat celoročně venku. Po dobu vegetačního klidu a rizika mrazů musí být P. limprichtii v úplném suchu a chráněna před silnými holomrazy. Toho lze dosáhnout tak, že místo bude dostatečně dobře drenážované, na podzim po vyzrání pahlíz se stanoviště nechá vyschnout (přikryje tabulkou skla) a před příchodem prvních mrazů se již bezlisté pahlízy zasypou alespoň 20 cm vrstvou suchého listí, hoblin nebo rašeliny a opět se zhora zakryjí proti vlhkosti např. sklem. Druhy P. maculata, P. praecox a P. saxicola jsou naopak teplomilnější a teplota v období dormance by se měla pohybovat okolo 10°C.

Světlo – Plejonkám vyhovuje polostinné až stinné stanoviště s rozptýleným světlem. Ranní slunce není na škodu, ale před přímým poledním sluncem je třeba je chránit. V zimě, v období klidu, světlo nepotřebují.

Přesazování a substrát – u hrnkových kultur je vhodné přistupovat k přesazování každý rok nebo alespoň jednou za dva roky, kdykoliv v období dormance (nejlépe přelom ledna a února). Přesazované rostliny je třeba očistit od starého substrátu a starých nefunkčních kořenů tak, aby z nich zůstaly alespoň 2,5 cm části pro ukotvení pahlíz. Vhodnými nádobami jsou hliněné či plastové misky s dostatečným množstvím otvorů ve dně pro odtok zálivkové vody. První vrstvou by měla být dostatečná drenáž (keramzit, kamenná drť) a druhou jemný substrát složený např. z rašeliny, rašeliníku, perlitu, jemně drcené kůry, říčního písku, kompostu či hrabanky. Jednotlivé pahlízy se sázejí tak, že přibližně 1/3 zůstává nad povrchem a jsou od sebe vzdáleny okolo 2 centimetrů.

Zálivka – Nejdůležitějším momentem je začátek vegetačního cyklu na jaře. S mírným rosením lze začít v okamžiku růstu pupenů a opatrně přidávat až do odkvětu, kdy se začnou vytvářet nové kořeny. Teprve poté, co začnou vyrůstat nové listy. Po dobu vegetace Plejonkám vyhovuje vydatná zálivka dešťovou vodou a to až do chvíle, kdy ukončí růst a vyzrávání pahlíz a listy začnou postupně žloutnout. Tehdy je třeba zálivku výrazně omezit a po opadu listů nechat substrát zcela vyschnout.

Hnojení – Dospělé Plejonky potřebují v době vegetace dostatek živin. V případě živinami chudého substrátu lze hnojit od začátku růstu listů běžnými tekutými hnojivy s vyváženým poměrem NPK v přibližně 1/3 koncentraci oproti uvedené na obalu a přibližně od poloviny srpna pak hnojivem s vyšším obsahem draslíku pro vyzrání pahlíz. S omezováním zálivky na podzim je třeba snížit i frekvenci hnojení. V období vegetačního klidu nehnojit.

Množení – Plejonky lze vegetativně množit hned dvěma způsoby. Dělením dceřinných pahlíz a drobnými pahlízkami, které obvykle ve dvojicích vyrůstají na vrcholu vyzrálých pahlíz. Tyto drobné pahlízky lze před začátkem vegetace odlomit a zasadit stejným způsobem jako dospělé. Po dvou letech pak dorostou v květuschopné rostliny.