Pleione D. Don 1825
autor: © Pavel Heger
Okolo 20 terestrických druhů rodu Pleione lze v přírodě nalézt v horských
či podhorských oblastech Číny, Tibetu, Indie, Barmy a Thajska. Jejich
převážně horský původ je příčinou nezbytného období klidu.
Plejonky vytvářejí pevné, dužnaté, široce kónické či kulovité
pahlízy nesoucí 1 nebo 2 na zimu opadávající, podlouhle eliptické,
měkké, podélně žilnaté listy. U chladnomilných druhů vyrůstají
květy na jaře (P. limprichtii, P. formosana), u teplomilnějších
druhů (P. maculata, P. praecox) pak na podzim po opadu listů,
vždy z báze vyzrálé pahlízy.
Teplota – V létě nejlépe rostou v teplotách do 25°C (několika denní
teploty přes 30°C tolerují bez problémů). V zimě, období klidu,
potřebují sucho při teplotách mírně nad nulou (1°C až 5°C).
Není-li k dispozici místnost s touto teplotou (sklep, garáž..),
lze rostliny či samotné pahlízy bez susbstrátu umístit v ledničce. Snad jedinou výjimkou
je P. limprichtii, kterou lze při dodržení několika podmínek pěstovat
celoročně venku. Po dobu vegetačního klidu a rizika mrazů musí být
P. limprichtii v úplném suchu a chráněna před silnými holomrazy. Toho lze
dosáhnout tak, že místo bude dostatečně dobře drenážované, na podzim
po vyzrání pahlíz se stanoviště nechá vyschnout (přikryje tabulkou skla)
a před příchodem prvních mrazů se již bezlisté pahlízy zasypou
alespoň 20 cm vrstvou suchého listí, hoblin nebo rašeliny a opět
se zhora zakryjí proti vlhkosti např. sklem. Druhy
P. maculata, P. praecox a P. saxicola jsou naopak teplomilnější a
teplota v období dormance by se měla pohybovat okolo 10°C.
Světlo – Plejonkám vyhovuje polostinné až stinné stanoviště s rozptýleným
světlem. Ranní slunce není na škodu, ale před přímým poledním sluncem
je třeba je chránit. V zimě, v období klidu, světlo nepotřebují.
Přesazování a substrát – u hrnkových kultur je vhodné přistupovat
k přesazování každý rok nebo alespoň jednou za dva roky, kdykoliv
v období dormance (nejlépe přelom ledna a února). Přesazované rostliny
je třeba očistit od starého substrátu a starých nefunkčních kořenů tak,
aby z nich zůstaly alespoň 2,5 cm části pro ukotvení pahlíz. Vhodnými
nádobami jsou hliněné či plastové misky s dostatečným množstvím otvorů
ve dně pro odtok zálivkové vody. První vrstvou by měla být dostatečná
drenáž (keramzit, kamenná drť) a druhou jemný substrát složený
např. z rašeliny, rašeliníku, perlitu, jemně drcené kůry, říčního
písku, kompostu či hrabanky. Jednotlivé pahlízy se sázejí tak,
že přibližně 1/3 zůstává nad povrchem a jsou od sebe vzdáleny
okolo 2 centimetrů.
Zálivka – Nejdůležitějším momentem je začátek vegetačního cyklu
na jaře. S mírným rosením lze začít v okamžiku růstu pupenů a
opatrně přidávat až do odkvětu, kdy se začnou vytvářet nové kořeny.
Teprve poté, co začnou vyrůstat nové listy. Po dobu vegetace Plejonkám
vyhovuje vydatná zálivka dešťovou vodou a to až do chvíle, kdy ukončí
růst a vyzrávání pahlíz a listy začnou postupně žloutnout. Tehdy je
třeba zálivku výrazně omezit a po opadu listů nechat substrát zcela vyschnout.
Hnojení – Dospělé Plejonky potřebují v době vegetace dostatek živin.
V případě živinami chudého substrátu lze hnojit od začátku růstu listů
běžnými tekutými hnojivy s vyváženým poměrem NPK v přibližně
1/3 koncentraci oproti uvedené na obalu a přibližně od poloviny
srpna pak hnojivem s vyšším obsahem draslíku pro vyzrání pahlíz.
S omezováním zálivky na podzim je třeba snížit i frekvenci hnojení.
V období vegetačního klidu nehnojit.
Množení – Plejonky lze vegetativně množit hned dvěma způsoby.
Dělením dceřinných pahlíz a drobnými pahlízkami, které obvykle
ve dvojicích vyrůstají na vrcholu vyzrálých pahlíz. Tyto drobné
pahlízky lze před začátkem vegetace odlomit a zasadit stejným
způsobem jako dospělé. Po dvou letech pak dorostou v květuschopné rostliny.
|