Pavel Heger

   Již mnoho vody proteklo korytem Dunaje od doby, kdy se v Budapešti, městě vystavěném a jeho březích, uskutečnil patnáctý ročník evropské výstavy orchidejí – 15th European Orchid Congress. Výstava konaná ve dnech 12. – 15. 4 2012 se z historického pohledu měla stát jakýmsi milníkem. Od roku 1967, kdy se evropské výstavy v pravidelných tříletých intervalech pořádají, to totiž bylo poprvé, co se pořadatelem stala země bývalého východního bloku (tedy nepočítáme-li 14. ročník konaný v roce 2009 v Drážďanech).

   Pořadatelství bylo Maďarsku přiklepnuto ještě v době nedušeného optimismu z trvalého hospodářského růstu. Než však na vlastní akci došlo, situace se jak známo radikálně změnila. Koupěschopnost obyvatelstva výrazně poklesla a obavy z budoucího vývoje už tak špatnou situaci ještě ztížily. Pořadatelé ještě těsně před akcí lákali na show zprostředkovanou více jak stovkou vystavovatelů i přes skutečnost, že oficiálním seznam vystavovatelů ještě těsně před začátkem čítal přibližně polovinu inzerovaného množství. Navíc část z těchto firem neměla s živými rostlinami nebo orchidejemi vůbec co do činění a nabízely šperky nebo zájezdy.

   Pro německé firmy, které tvoří hybnou sílu evropského obchodu s orchidejemi, byla akce příliš vzdálená a příliš na východ a proto byla z jejich strany zřejmě vyhodnocena jako značně riziková. Jejich čest tak hájilo pouhých 5 zavedených firem (Kopf, Currlin, Wössner, Tonn a Röllke). Evropské prodejce pak mimo několika domácích firem a pěstitelů zastupovali jednotliví prodejci z Belgie, Francie a Itálie. Asie se prezentovala 6 firmami z Taiwanu a jižní Amerika 8 prodejci z Argentiny, Brazílie, Kolumbie, Ekvádoru a Peru.

   Při takových předem známých výchozích podmínkách by bylo bláhové očekávat, že se EOC v Budapešti svým rozsahem vyrovná předcházejícím výstavám konaným například v roce 2006 v Padově nebo v roce 2009 v Drážďanech. Před začátkem vlastní akce tedy nezbývalo než věřit, že se pořadatelům podaří chybějící kvantitu alespoň částečně nahradit kvalitou a připravit opravdovou, i když poněkud komorní show, za kterou bude mít smysl cestovat i těch několik set kilometrů, které museli vážit návštěvníci třeba z České republiky.

   Díky minimálnímu očekávání mohu za sebe konstatovat, že jsem byl s výstavou spokojený. Ve výstavní hale Syma event centre v centru Budapešti bylo co obdivovat jak mezi nápaditými a bohatými expozicemi, neotřelými aranžemi tak i mezi úchvatnými rostlinami. Hlavní cenu výstavy „Grand Champion Plant“ získalo robustní a vznešeně vyhlížející Paphiopedilum Wössner Black Wings (rothschildianum x anitum) prezentované renomovanou německou firmou Wössner Orchideen, přičemž toto vítězné křížení registroval majitel firmy Franz Glanz v roce 2009.

   Výstava však byla velkým zklamáním především pro zámořské prodejce. Nízké prodeje na počátku výstavy je vedly k postupnému snižování nasazených cen a velké ochotě ke smlouvání. Nejlepší možnosti k nákupu tedy byly v poslední den výstavy, neboť to byla poslední možnost, jak se nabízeného zboží zbavit. Odvoz zpět za oceán by ceny rostlin mnohonásobně zvýšil a staly by se tak prakticky neprodejné. Paradoxně tedy mohlo dojít k situaci, kdy evropské firmy domů odvážely více rostlin než přivezly. Po ukončení výstavy totiž výhodně vykoupily neprodané zboží asijských kolegů.

   Otázkou však v tuto chvíli zůstává, do jaké míry byla pošramocena pověst evropských výstav a kolik firem bude ochotno se zúčastnit následujícího, v pořadí již 16. ročníku, který se bude v roce 2015 konat opět téměř na dohled od našich hranic – ve Vídni.